Suchými doly do Vykáně

13.05.2017

Druhá květnová sobota (13. květen 2017) patřila několika významným kulturním akcím na Českobrodsku. Město Český Brod zahájilo velkolepé slavnosti u příležitosti 580. výročí povýšení města na svobodné město královské, u jejichž příležitosti byla v Podlipanském muzeu vystavena listina stvrzená císařem Zikmundem 13. března 1437. Ve stejný den ráno zámek Savoia castle v nedalekém Škvorci otevřel své brány veřejnosti a zahájil sezónu prohlídek zámku s kastelánem. Zámek čeká několik převratných objevů ohledně posunu výstavby hradu v rámci výsledků záchranného archeologického průzkumu. Kdo nestihl akce v Českém Brodě nebo ve Škvorci, ten se vydal odpoledne do Břežan II.

Zde se uskutečnila komentovaná vycházka s názvem "Suchými doly do Vykáně" pořádaná místním spolkem PRO II, z. s. Několik zájemců se srotilo u břežanské kapličky a úderem 13 hodiny 10 minuty se přítomní výletníci vydali po stezce do Suchých dolů. Šplounání týnického potoka a průzory k nekončící řadě pískovcových stěnových lomů si vyžádala několik zacházek do dětství některých pamětníků "Tady z toho kopce jsme jako malé sáňkovaly", vzpoměla si jedna z břežanských výletnic. Zašli jsme se podívat i na tzv. "Modrou skálu", kde se v minulosti pořádala různá setkání a divadelní vystoupení.

První krátká zastávka byla věnována dávné i současné historii Suchých dolů, jimiž pravděpodobně již roku 1398 vedl středověký "stezník", respektive královská "putničí cesta", spojující Břežany II s Vyšehořovicemi. Přítomní netušili že se poblíž cípu, kde se Týnický potok stáčí na východ směrem k Vykáni nacházela samota o dvou budovách, šlo o nově objevenou barokní výrobnu kamen na škvoreckém panství. Ta využívala těžených žáruvzdorných jílovců k výrobě cihliček a výplní pro kamnáře. Dnes zde po ní zůstal pouze pomístní název v mapách známý jako "Na Statku". V této lokalitě si jedna z účastnic vybavila vzpomínku, že se zde říkávalo také "Na salaši" a to proto, že zde jezdíval honák se slamákem a hlídal tu pasoucí se stádo krav.

Putování pokračovalo podél Týnického potoka zhuštěnou přírodou a po překročení dřevěné lávky i přes pravidelně sečené louky. Na okraji Vykáně nás zaujalo několik rybníčků, nebo stádo chovných daňků, které jsme tak trochu vyrušili při jejich odpolední siestě ukryté před sluncem ve stínu stromů, kde odpočívali.

Druhou zastávkou se stala barokní socha sv. Donáta, patrona úrody a ochránce před blesky a krupobitím. Donát ve Vykáni není jediný. Vévodkyně Marie Terezie Savojská nechala takovéto sochy roku 1765 rozmístit celkem na čtyřech svých panství. Další jemu podobní stojí u Škvorce (panství Škvorec), v Kolovratech (panství Uhříněves) a další stával u obce Svrabov (dnes Svatbín, panství Kostelec nad Černými lesy), od roku 1985 druhotně přesunutý do skanzenu - Muzeum české vesnice v Kouřimi. K takovým sochám se konala o svatodušním pondělí procesí, akty ověšování sochy věnci a dary za ochranu úrody zdejších i přespolních rolníků. Kompozici sochy s lavičkou a překrásným výhledem na Přerovskou a Semickou hůru, ale i tzv. "Křížovou horu" se zříceninou kaple Povýšení sv. Kříže, doplňuje pískovcová stéla podobající se pranýři nebo milníku. Ve skutečnosti jde o kdysi velmi rozšířenou kamennou pomůcku z 19. století pro kočí s dostavníky, kočáry, nebo nákladní spřežení, díky nemuž se za pomocí lana nápravy vozů při jízdě do ostrých zatáček nepřevrhly.

Poslední zastávkou byl pro putující filiální kostel sv. Havla ve Vykáni, který nám se souhlasem děkana R. D. JCLic. Mgr. Mikuláše Uličného, MBA z farnosti Čelákovice otevřel pan Miroslav Leypold Iglo. Kostel stál dle gotických prvků u dvou jižních zazděných okének s trojlisty a pískovcovým ostění prokazatelně ve 2. polovině 13. století, ačkoliv se později kostel nevyskytuje (!) v pramenech z předhusitské doby. Zřejmě již od počátku sloužil jako filiální svatyně nebo kaple podléhající farnímu kostelu v sousedním Bříství. Zajímavé pro nás bylo zaslepené okénko s hladkým pískovcovým ostěním bez architektonické výzdoby v západním štítu, které podle všeho není okénkem, ale zřejmě možným dveřním portálem do dnes neexistující věže kostela.

Interiér kostela zdobí prázdný oltář s retábly, který měl dle odborné literatury pocházet z roku 1777 a 4 vitráže z let 1934-1945 věnované kostelíku dobrodinci a dárci z farnosti. Překvapením tak pro nás byl objev lehce čitelného nápisu, který posouvá dataci oltáře o 98 let do minulosti (!). Nápis se dochoval v tomto znění:

"Ke cti a chwale Rodiczky bozi Pannenky
Marie Na Nebe wzate tento Oltarz wizdwizen gest
Nakladem Wisocze Vrozene Panny Anni Sydonie
Hrabjnky z Morzinu, Rozene Sadubske z Sschentalu
Letha Panie 1679 dne 14 Miesice Srpna."

Návštěvníci se mimo jiné dozvěděli, že Vykáň patří mezi jedny z nejstarších vesnic našeho regionu. První písemná zmínka (falzum) tuto vesnici zařazuje do majetku biskupa Vojtěcha (svatý Vojtěch), který Vykáň a Bříství daroval roku 993 břevnovskému klášteru. Před zpáteční cestou do Břežan II jsme si ještě prohlédli ve vsi dochované renesanční relikty statku čp. 5, kde se dochoval pískovcový štít se třemi houbami, zdejší usedlé šlechtické rodiny "Hřibů" ze 16. století. Při zpáteční cestě jsme využili polních cest a pozorovali výběžky hor na severním horizontu. Viditelnost nám umožnila pozorovat Říp, Rálsko a Bezděz.

Na závěr této reportáže se sluší poděkovat obcím Černíky, Vykáně, Břežan II a Římskokatolické církvi v Čelákovicích za mediální nebo informační podporu této akce. Děkujeme i návštěvníkům za přízeň a těšíme se příště na viděnou.

Jan Psota, MBE - PRO II, z. s.